Bánovský hrad

   Na místě kopce s názvem Hrad, uprostřed dnešního města Bánov, které bývalo označováno také jako Kalvárie, dnes známé spíše pod názvem Skala, archeologický průzkum z roku 1941 a počátku padesátých let 20. století prováděný J. Kučerou, I. L. Červinkou a J. Pavelčíkem odhalil zbytky pravěkého osídlení tzv. maďarovsko - větéřovské kultury. To znamená, že první osídlení oblasti Bánova můžeme datovat již

do závěru starší doby bronzové. Lokalita tak patří meziněkteré středoevropské archeologické kultury závěru starší doby bronzové, které se svým charakterem (opevněná sídliště pravděpodobně centrálního charakteru, rozvinuté dálkové kontakty atd.) vzdáleně přibližují civilizacím tehdejšího Středomoří (mínojské a mykénské kultuře).

   Kromě této pravěké vrstvy, ale odhalil i vrstvu z 12. – 13. století, silnou 40 – 50 cm. Potvrdilo se tak, že zde stávalo, pravděpodobně minimálně od konce jedenáctého století, velkomoravské hradiště. Archeologické nálezy tak jasně dokládají existenci opevněného sídla již na počátku 12. století.

   Kosmova Kronika česká nám navíc dává možné svědectví o pobytu Břetislava II. Přemyslovce mezi roky 1091 – 1092 právě na místním hradišti v Bánově. Tehdy toto území spadalo pod nadvládu uherského krále Ladislava I. „Svatého“ Arpádovce, k němuž se Břetislav uchýlil pod ochranu před českým knížetem a svým otcem, Vratislavem II. Přemyslovcem, během jejich vzájemného sporu.

   První písemná zpráva o hradě Bánov ale pochází až z konce 13. století.

Na konci 12. století hrad Bánov patří opět do Českého království, pod správce jedné jeho části Markrabství moravského. Markrabě Vladislav Jindřich Přemyslovec panství i tehdy již pevný hrad Bánov dává do držení svému příteli, šlechtici Jindřichovy Vítkovici z Prčice. Ten zastával zemský úřad Nejvyššího maršálka Království českého a pravděpodobně i moravský zemský úřad Komorník markraběte Markrabství moravského.

   Mezi léty 1217 – 1220 stavěl Jindřich Vítkovic hlavní sídlo svého šlechtického rodu pánů z Hradce v jihočeském Hradci, dnes Jindřichově Hradci. Bánov byl ale správním centrem rodových držav pánů z Hradce na Moravě.

   V zimě 1234 – 1235 zde Jindřich Vítkovic umírá a je pohřben v nedalekém klášteře Velehrad, který spoluzakládal.

   Bánovské panství bylo velmi bohaté, výnosné a plnilo i obrannou funkci na hranici mezi Královstvím českým a Královstvím uherským.    

    Roku 1294 uzavřel Oldřich II. z Hradce s českým králem Václavem II. Přemyslovcem smlouvu, podle níž
si mimo některé jiné statky, výslovně ponechával v držení hrad Bánov s veškerým příslušenstvím. Je to první písemná zpráva přímo o majiteli hradu Bánov.

    Na počátku 14. století obsadil dočasně hrad Bánov vojenskou silou, při svém dobývání Moravy, Matúš Čák Trenčiansky, ale po jeho odražení se hrad  vrátil do držení pánům z Hradce.

    Roku 1339 ale uzavřeli český král Jan Lucemburský a markrabě Karel IV. Lucemburský výměnou smlouvu s Oldřichem III. z Hradce. Podle ní tak došlo ke směně, kdy královské statky na jiném moravském panství Telč přešli do držení pánů z Hradce. Panství a hrad Bánov přešli naopak do držení českého krále a nově zapsaný zeměpanský hrad Bánov byl znovu začleněn do královského obranného systému proti útokům z Uher. Ten  začal kdysi budovat již český král Přemysl Otakar II. Přemyslovec ve třináctém století. Hrad tak pravděpodobně sloužil, jako sídlo vojenské posádky.

    Další osudy hradu Bánov jsou nejasné. V zeměpanském majetku zůstal až do roku 1481. Byl ale již od dob husitských válek pobořený a v rozvalinách. Lze předpokládat, že jeho úplnou zkázu dovršily války českého krále Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem Korvínem. Roku 1488 se uvádí sídlo v Bánově, již jako pusté.

   Bohužel, dnes je původní lokalita hradu Bánov silně poškozena necitlivým zásahem do podkladového kopce, provozem lomu, otevřeného roku 1932 firmou Špíšek, na andesitovou horninu.